PF 2011: Více Janů Wienerů, méně hovad prodejných a bude líp

V roce 2010 nás opustilo mnoho osobností, které budou citelně chybět, namátkou jmenujme Ivana Medka, Otakara Motejla, Milana Paumera, Ladislava Smoljaka, Vladimíra Dlouhého, Martina Štěpánka. Na konci listopadu nás opustil také Jan Wiener, jeden z posledních veteránů československé bombardovací perutě RAF a vezeň komunistického režimu v 50. letech. Přečtete si krátkou ukázku z knihy - příběh, který symbolizuje mnohé...

Přebal knihy Jan Wiener - Bojovník, vždy proti proudu

V roce 1939 se Jan Wiener na naléhání své matky rozhodl, že opustí nacisty okupovaný protektorát a vystěhuje se za svým otcem do Jugoslávie. K tomu ovšem potřeboval získat povolení – propustku od tzv. Židovského vystěhovatelského fondu. Ten úřad sídlil v jedné střešovické vile. Jan Wiener byl matkou nabádán, aby se za všech okolností choval k mocnému úředníkovi co nejzdvořileji.

Ovšem – na tom úřadě to proběhlo takto:

Ú: „Co chceš?!“ (Židům se tykalo)

W: „Prosil bych o propustku ven z Protektorátu za svým otcem.“

Ú: „Kde máš otce?“

W: „V Jugoslávii.“

Ú: „Tak to židovský prase už je pryč?“

W: „Já bych chtěl ke svému otci.“

Ú: „Udělal bys mi jednu laskavost?“

W: „Ano.“

Ú: „Řekni: Moje matka je židovská svině!“

W: --- mlčel

Ú: „Raus!!!“

Jan Wiener se bál matce říct, jak to na úřadu proběhlo. Matka se ho zeptala: „Máš to?“ Jan řekl: „Ne maminko.“

Matka mu dala dvě pořádné facky, z každé strany jednu, a pak se rozplakala. A Jana začala stravovat obrovská nenávist k lidem, kteří to zničení všech normálních vztahů, lidství a hodnot způsobili, k nacistům a kolaborantům. Ovšem, nakonec tu propustku dostal – díky tetě, které se podařilo podplatit jednoho gestapáka. S propustkou se musel dostavit na protektorátní Ministerstvo financí se seznamem věcí a šatstva, které si chtěl vzít sebou.

Vrátný ministerstva mu řekl, kde najde odpovědného ouřadu: „Třetí patro, čtvrté dveře do prava, pan inženýr Havránek.“ Wiener příslušné dveře našel a zaklepal. Zevnitř se ozvalo: „Herein!“ Jan vstoupil. Rozhovor proběhl takto:

H:“ Žid?“

W: „Ano.“

H: „Co chceš?!“

W: „Mám tady ten seznam věcí a šatstva, co bych si chtěl vzít sebou.“

H: „Polož mi to sem, na okraj stolu.“ (Židi přece smrdí, že?) „Hmmm. Čtyři košile? Nééé – jedna košile! Tři obleky? Ne! Jeden oblek! Čtyři páry bot?! Židáku! Ty nebudeš mít čas obnosit ani jedny!!!“

Jana Wienera prostoupila obrovská nenávist a odhodlání: “Musíš žít, aby ses jednou vrátil a tohle hovado zastřelil!“

Jan se skutečně v roce 1945, po šesti letech od této události, do vlasti vrátil, spolu s kamarády od 311. perutě. Nikdo je nevítal – jejich rodiny nacisté vyvraždily. Po ulicích města chodili v uniformách, protože na ušití civilních šatů nebyly látky ani peníze. Zbraň u boku, armádní revolver, umocňoval jejich pocit vítězství nad tyrany Evropy. Jan se svěřil se svým příběhem a touhou po pomstě kamarádovi, který ho v odhodlání toho lumpa Havránka zabít podpořil. Po vraždě se měli sejít ve své oblíbené restauraci , a řádně to oslavit.

Jan Wiener našel onu ministerskou budovu, a vrátný s páskou RG na rukávu mu zdvořile salutoval. „Kde najdu pana Havránka?“ zeptal se. Vrátný odpověděl: „Třetí patro, čtvrté dveře vpravo."

Wiener dveře našel a zaklepal. Ozvalo se: „Dále!“ Havránek k němu přispěchal a podával mu ruku.

Jan mu ruku nepodal. To „vytoužené setkání po letech“ probíhalo následovně:

W: „Znáš mě?“

H: „Nemám tu čest.“

W: (sundal si čepici) „Poznáš mě teď?“

H: „Ne.“

W: „Tak já ti osvěžím paměť: Čtyři košile – jedna košile. Tři obleky-jeden oblek. Čtyři páry bot – Židáku, ty nebudeš mít čas obnosit ani jedny … A já jsem jich obnosil šest! Šest párů! A přišel jsem tě zabít!!!“

Havránek smrtelně zbledl, roztřásl se a jeho tenký knírek se orosil krůpějemi potu.

„Prosím – ne! Já mám rodinu.“

Jan si uvědomil: Proboha – co tady děláš? To nemáš dělat! Ten člověk je přece bezbranný!

A tak toho zbabělce a kolaboranta vší silou udeřil pěstí do nosu, načež se mu objekt jeho nenávisti skácel k nohám. Jan ještě pořádně nakopl Havránkův úřednický koš na papír, plný lejster, umyl si ruce, a s ohromným pocitem ulehčení, který nikdy dříve ani potom nepoznal, odkráčel směrem k restauraci, kde s kamarádem od 311-té ztrestali pár lahví.

Pro Jana Wienera tím válka definitivně skončila.?

Smutná poválečná rudá douška:

... na rozdíl od úředníka ministerstva financí pana Havránka, který si po letech do důchodu odnášel za vzorné služby státu Řád práce, čekala Jana Wienera po roce 1948 trpká osobní zkušenost s vyloučením ze studií na Karlově univerzitě a následujícím uvržením do pracovního tábora na Kladně.

R.I.P Jan Wiener (*26. května 1920, Hamburk - 24. listopadu 2010, Praha)

Na plovárně s Janem Wienerem (rozhovor s Markem Ebenem)

Na plovárně s Janem Wienerm - 2. část

Na plovárně s Janem Wienerm - 3. část

P.S. připojuji osobní poznámku, považuji za krutou symboliku, že pan Jan Wiener zemřel právě v době, kdy ze strany ODS a ČSSD docházelo ne nemálo radnicích k pokračování ostudné tradice  legitimizování komunistické strany, a to volbou jejich zastupitelů (s mizivým mandátem ve srovnání s jinými - demokratickými stranami) do vedení kontrolních výborů výměnou za garanci slabé kontroly svého vládnutí. Pan Jan Wiener zemřel 24.11.2010, tedy pouhý den poté, co jsem na radnici Prahy 10 na starostu Milana Richtera a další představitele koalice ODS-ČSSD apeloval v projevu nazvaném "Jaký by byl názor anglických letců na 'opravené chodníky'?":

"... Kandidátka na primátorku Prahy soudružka Semelová ze svých úst vypustila věty, jako například cituji „Kolektivizace byla v zájmu prostých lidí. Bylo to období, kdy vznikala velice úspěšná zemědělská družstva“ nebo že “v té době byli souzeni jen ti, co se opravdu provinili". Myslí tím soudružka Semelová kromě mnoha jiných i např. anglické letce – pravé hrdiny našeho národa? Provinili se snad tím, že chtěli položit život za svůj národ? ... Apelujeme na vás, občanské a sociální demokraty, ukončete v Praze 10 nepěknou tradici legitimizování strany, která je přímou pokračovatelkou organizace mající na svědomí 40tiletou morální devastaci našeho národa. Nenechte dopustit, aby i nadále „opravené chodníky“ (tento zjednodušující symbol komunální politiky) měl navrch nad principy pojmenování a potlačování zla. Až budete hlasovat pro šéfa kontrolního výboru, věřím, že mezi vámi bude většina těch, co neztratili paměť, a volbou dáte jasně najevo smysl pro spravedlnost, čestnost a férové jednání."

celé znění (vč. videozáznamu): http://martinuhlir.blog.idnes.cz/c/167910/Jaky-by-byl-nazor-anglickych-letcu-na-opravene-chodniky-video.html

Nepodezírám radniční koalici ODS-ČSSD v Praze 10 (Praze 7, Praze 11, Praze 16, Brně, Ústí n/Labem, Kladně, aj.) z kryptokomunismu a proto se ptám: "Čím to je, že tolik usilujete o slabou kontrolu svého vládnutí, že se nestydíte posilovat vliv komunistické strany?  Upřednostňovali byste před jednáním s demokratickými stranami v rámci svých 'ekononomických' zájmů i spolupráci s neonacisty, pokud by na radnici byli demokraticky zvoleni zástupci DSSS?"

Follow @MartinUhlir

Martin Uhlir | Vytvořte si vlastní štítek