Titulkem, parafrázujícím slova amerického astronauta Neila Armstronga po dobytí Měsíce, se vracím k událostem z doby přesně před rokem. Podle mne stojí za to je připomenout, jelikož šlo o události v lecčems přelomové, minimálně co se týká soužití Romů a majoritní společnosti v ČR. Devátý duben v Krupce a první květen v Brně. Obě akce měly podobné "zadání" (občanský protest proti pochodu příznivců DSSS oblastmi obývaných Romy), navzájem je dělilo pouhé tři týdny - a přesto, každá z nich měla diametrálně odlišný průběh a následný dopad.
Krupka, 9. duben 2011
V Krupce jsem byl očitým svědkem toho, jak příslušníci Policie ČR své motto „Pomáhat a chránit“ uplatnily výhradně vůči pochodu příznivců extremistické DSSS. A naopak tvrdě zakročili - za použití pyrotechniky a koní - proti místním Romům a dalším lidem, kteří se rozhodli zastat bližního v nouzi. Co dodat? Neonacisté v Krupce české policii nadšeně tleskali. (Podrobnější popis události vč. fotogalerie najdete ZDE.)
Traumatický zážitek z Krupky po třech týdnech vystřídala euforie v Brně. Nejen, že „blokádníků“ tentokrát dorazilo výrazně více než příznivců DSSS, ale navíc šlo o široké spektrum lidí: lidé středního věku, senioři, an místě bylo vidět i několik rodin s dětmi. Akci brzy naplno ovládl humor, dobrá nálada a soudržnost - atributy tolik připomínající atmosféru z manifestací konce roku 1989. (Rozcestník na několik moc pěkných fotogalerií od různých autorů najdete ZDE - po prokliknutí konkrétně nad první velkou fotkou.) Pokud by Policie ČR uplatnila stejný postup jako 3 týdny před tím na severu Čech - což se nedalo předem vyloučit - domnívám se, že by hrozil masakr (vzhledem k značnému počtu lidí v uzavřeném prostoru). Mimochodem, blokádu přišlo fyzicky na místo podpořit několik známých osobností, například senátor Jaromír Štětina či předseda SZ Ondřej Liška. Velký díky patří zejména organizátorům iniciativ „Brno blokuje" a "V Brně neonacisty nechceme“ za perfektní propagaci a koordinaci. Výsledkem bylo, že se scénář z Krupky neopakoval, ze strany české policie nedošlo k rozprášení blokády a neonacisté namísto tleskání byli nuceni stáhnout ocas a odklonit svůj pochod podněcující nenávist mimo plánovanou trasu.
Zatímco případ „Krupka“ se podle mne pro Policii ČR stal mementem (ačkoli žádné pochybení veřejně nepřiznala), „Brno“ se stalo mustrem, jak podobné události zvládat s čistým štítem i do budoucna. Škoda jen, že nemálo novinářů o brněnské akci referovalo zajetým způsobem "pravicoví radikálové vs. Romové a levicoví extremisté" a vůbec nepochopilo, jak zlomové události se stali svědky (tedy pokud o události nepsali rovnou od redakčního stolu). Za všechny bych zmínil příklad ostudného selhání reportéra veřejnoprávní (sic!) ČT Luboše Rosího, který ve večerní zpravodajské relaci vytvořil dokonalou iluzi střetu „dvou skupin, které se chtěly rvát“. ¨
Domnívám se, že brněnská akce znamenala i vzpruhu pro sebevědomí romské komunity. Nemálo lidí z většinové části společnosti "obětovalo" volné nedělní odpoledne a jelo do Brna se jich zastat. Zároveň to znamenalo i cenný tip do budoucna, jak v podobných případech postupovat. Ukázkou může být to, co se událo na začátku letošního dubna v mosteckém Chánově. Fiasko, které na místě Vandasovci utrpěli, asi nejlépe ilustruje následující ukázka z online reportáže Mosteckého Deníku: „14.57 - Kuriozní situace. Asi dvě stě Romů se shromáždilo před jedním z paneláků a udělalo si velikonoční romskou zábavu. Tancují a baví se. Dělnickou stranu začali naprosto ignorovat a hlouček radikálů tak zůstal osamocen.“
První český prezident Václav Havel kdysi prohlásil, že základem demokracie je občanská společnost. (Porovnejte s třeskutě hloupým výrokem současného prezidenta Václava Klause: „Občanská společnost je polemikou se svobodnou společností a je povinností každého demokrata ze všech svých sil do konce svých věků proti ní bojovat.“) Loňské události v Krupce a Brně jasně ukázaly, co zmůže občanská angažovanost.
Občanů, kteří se aktivně a nezištně angažují ve prospěch vyšších entit než jsou oni sami nebo jejich blízká rodina je v téhle zemi potřeba jako soli. Romů, kteří pracovali a pracují ve prospěch své komunity a potažmo české společnosti je jistě mnoho a myslím, že je velmi potřebné, aby takoví lidé dostávali větší prostor v médiích a byli být tak inspirací a pozitivním vzorem pro ostatní. Záměrně nebudu jmenovat žádné zasloužilé osobnosti, ale tato dvě nová jména: Drahomír Radek Horváth a Patrik Banga. Oba jmenovaní mají můj velký respekt za svoji odvahu vyjadřovat se kriticky nejen vůči české majoritě, ale i právě dovnitř své vlastní komunity, za což v ní posledních dnech sklízí silnou kritiku. (Nevylučuji, že se mohli pod mediálním tlakem dopustit pár nepříliš obratných výroků, ale kdo z nás nikdy nepochybil? Kdo nic nedělá, nic nezkazí.) Nezbytným předpokladem k nápravě bývá právě schopnost sebereflexe. Osoba nebo společenství schopné pojmenovat svá vlastní pochybení, získává ve slušné a vyzrálé společnosti na důvěryhodnosti a respektu. Vedlejším - a také pozitivním - efektem je skutečnost, že se tím vytváří prostor k tomu, aby k něčemu podobnému dospěla i druhá strana – v tomto případě majoritní společnost. O jak lépe se nám spolu bude žít, pokud se budeme snažit být o něco kritičtější vůči sobě samotným a o něco více tolerantní a chápavější vůči druhým, než jak obvykle činíme.
(napsáno pro dubnové číslo časopisu Romano Voďi - Romská duše)
Mé stanovisko k níže uvedené diskuzi:
-
pod některými z mých článků, zejména těch na téma čecháčkovství (tj. latentní zlo/malost/fašismus) v české společnosti, se vyskytlo něco, pro co by spíše než „diskuze“ mohlo být trefnější pojmenování„stoka“ - přesto jsem se rozhodl, že diskuze určitě „nevypnu“ (byť tuto možnost admin blogů umožňuje) -
piště si co chcete a jak chcete, nicméně prosím vezměte na vědomí, že: -
v případě opakování výhrůžek násilím vůči mé osobě, budu kontaktovat Policii ČR -
pokud nedokážete věcně oponovat, a slovní napadání vašeho názorového oponenta (v tomto případě mé osoby) vás vnitřně uspokojuje, dělejte, jak uznáte za vhodné - takové příspěvky hovoří především o vás samotných -
velmi vítám slušně vedené polemické reakce, tedy ty, kde diskutér nenapadá osobu oponenta, ale reaguje věcně (nevytrhává myšlenky z kontextu, soustředí se na podstatu a nabízí i vlastní argumenty, ne jen nesouhlas), na tyto reakce rád reaguji -
skutečně není v mých silách procházet celé diskuze a zareagovat na vše, pokud chcete mít 100% jistotu mé odezvy, napište mi prosím přes webový formulář vlevo nebo přímo na moji mailovou adresu, děkuji za pochopení
- Follow @MartinUhlir
- Martin Uhlir
- |
- Vytvořte si vlastní štítek
