Pane premiére, nerezignujte, ale začněte jednat jako státník.

Vážený pane premiére, rozhodl jsem se Vám napsat otevřený dopis, protože mi připadá, že situace je vážná a hlavně, že ještě existuje šance zabránit nejhoršímu, tedy absolutní ztrátě důvěry občanů České republiky ve svého premiéra, vládu, parlament, obecně ve své volené zástupce a v principy demokracie vůbec. Někteří lidé Vás vyzývají k rezignaci, já tak nečiním. Přesto, že Vaše nedávná vyjádření ke kauze Drobil mojí důvěru ve Vás velmi otřásla a nalomila, stále Vám však ve skrytu duše věřím a prosím Vás, abyste konal správná morální rozhodnutí, obzvlášť v této vypjaté chvíli.

Pane premiére, byl tento Váš předvolební slib míněn vážně?

Dříve než budu citovat trefné shrnutí situace, dovolte nejdříve zmínit můj zdroj, jde o blog pana Tomia Okamury, konkrétně jeho článek "Boj o důvěru už definitivně vláda prohrála" (podtržené názvy obsahují odkaz na články) který, i díky sociální síti Facebook, již během 24 hodin vykazuje tyto úctyhodné statistiky čtenosti: 18759 přečtění, 415 FB lajků (= tj. měřitelných doporučení svým přátelům na FB, obecně platí rovnice, že 1 like=doporučení v průměru 130 přátelům) a především karma (= měřítko vyjádření souhlasu s autorem) v neuvěřitelné výši 48,70 z 50 možných karma "bodů". (Pohybuji se již několik let v prostředí marketingu na sociálních sítích, a věřte mi, tato čísla, byť se zdají být na první pohled nízká, mohou znamenat, zejména, co se trendu týče, že se opravdu "něco" děje, možná začátek vlny masivního mind-shiftu, důvěra občanů se někdy může řítit dolů rychle jako domeček z karet a sociální média sdílení informací ještě více urychlují, veřejnost ještě nerezignovala politická témata... naštěstí.)

Pan Okamura shrnuje: "1) Předseda vlády a jeho úřad podezření z plánů na podvody při veřejných zakázkách systémově neřešili a snažili se podezření ututlat. Povinností premíéra totiž bylo ihned informovat příslušné orgány.
2) Ministr se snažil podplatit ředitele Michálka funkcí náměstka výměnou za zničení důkazů o trestním jednání svých přátel a v opačném případě vyhrožoval okamžitým vyhazovem. Dopustil se tím trestných činů vydírání a zneužití pravomoci úředního činitele. Premiérovi to nepřipadne neetické.
3) Ministr v nahrávkách rozkryl způsob kvalifikace na jemu podřízených úřadech - tím je "politické krytí" a povinnost loajality vůči "pokrývačům". Premiér se od takového pojetí také nedistancoval."

Mimochodem, na příkladu pana Okamury je vidět, jak vrcholní představitelé (nejen té - již dávno zprofanované - pražské) ODS 

ztrácejí podporu i donedávna věrných názorových vůdců (anglicky opinion-makers). Pan Okamura mimojiné ještě před pár týdny na svém blogu obhajoval vytvoření nové pražské koalice ODS-ČSSD.

Dovolte mi malé přirovnání, přijde mi, že vedení (už nejen pražské) ODS je jako rozjetý vlak směřující do stanice "morální marasmus a politická bezvýznamnost", kde koleje končí... Co mě udivuje je zejména to, že  nikdo z hlavních strojvůdců (= členů vrcholného vedení ODS) nemá tu odvahu hledat natož zatáhnout za brzdu, ale naopak dělají vše pro to, aby havárie vlaku (= nabourání důvěry voličů ODS v představitele jež volili, důvěry pravicových voličů ve svého premiéra a vládu, či důvěry demokraticky smýšlejících občanů ČR ve volené orgány a v "českou cestu" uplatňování principů demokracie vůbec) byla co nejtragičtější.

Pane premiére, jsem jeden z těch lidí, kteři Vám věřili, že přinesete do vedení ODS jiný politický styl a také, že před volbami proklamovaný boj s korupcí myslíte opravdu vážně. Přijde mi však, že v rozhodující chvíli, kdy jste měl možnost to dokázat, jste jednal nesprávně. Postavil jste se za člověka, který ze svých úst v pozici ministra vlády pronesl větu "Pro mě dobrá a akceptovatelná varianta je, že mi půjdete dělat náměstka. Moje dobrá rada je: přineste mi to, zničte to a odpřisáhněte, že neexistuje nic jiného.": Už to samotné by k otřesení mé důvěry ve Vás stačilo, ale ne, Vy jste navíc neváhal pronést na adresu druhé strany, pana Libora Michálka, dehonestující výroky ("neselhal Drobil, ale Michálek", "Michálek provokatér, hledající kompro", "jediné pochybení pana Drobila je manažerského typu, špatný výběr lidí, jejichž charakterové vady neznal a které se teď v plné nahotě projevily."). To podle mne odporuje nejen politické slušnosti, kterou bych jinak u Vás a vůbec u člověka na pozici premiéra očekával. Z čistě pragmatického pohledu toto jednání navíc odporuje i pudu politické sebezáchovy. Nerozumím Vaší motivaci tyto absurdní věty pronést.

Budu citovat pana Jana Macháčka (Respekt) z jeho článku Kauza Drobil – ať ČSSD odstoupí z pražské koalice!: "...zdá se, že všemožní šejdíři tentokrát narazili. Asi se s Liborem Michálkem bavili, jako kdyby patřil mezi ně, jenže podcenili, že je to člověk silně věřící a důrazně poctivý.

Zdá se, že slabinou různých gaunerů je, že si už nedovedou představit, že tu existuje ještě někdo, „kdo to má jinak“....". Myslím, že nemálo lidí ve Vašem okolí věnovalo dost času hledání kompromitujích materiálů na pana Michálka, ale zatím jaksi bez úspěchu. Co s tím?

V rozhodující chvíli jste se, pane premiére, spíš než státník zachoval jako předseda vystrašené politické strany "chycené na švestkách" (na níž právě prasklo, že si chtěla zajistit do stranické pokladny půlmiliardové "všimné"), v demokratické společnosti to optimálně bývá tak, že mu jeho spolustraníci domluví, vzhledem k tomu, že do toho morálního marasmu táhne i je. Pokud ale mlčí, nesou plnou zodpovědnost za další následky, a poté "otěže svědomí či pragmatického pudu sebezáchovy" jsou na řadových bez-prebendových členech strany. Pokud z nějakého důvodu (např. z obavy z vyhazovu ze strany) selžou i oni, je to na občanské společnosti, aby ukázala, že existují jisté limity politické slušnosti. (Tento odstavec věnuji speciálně hradnímu pánovi Václavu Klausovi a jeho poskokům, pánům Jaklovi a Hájkovi, kterým pojem "občanská společnost" leží v žaludku už nějakých 20 let.)

Vážený pane premiére, jsem pravicový volič a měl jsem ve Vás velkou důvěru, poslední Vaše vyjádření ji sice nalomila, ale nezničila úplně. Podobné zklamání mám z údajných vyjádření dalších představitelů ODS, kterých jsem si vážil a které i nadále respektuji: Alexandra Vondry, Přemysla Sobotky či Jiřího Pospíšila (zmíněných v těžko uvěřitelném článku nazvaném Michálek porušil zákon, Drobil se zachoval skvěle, brání se ODS v Hospodářských novinách). Nesdlílím názor našeho prvního místopředsedy, pana Miroslava Kalouska, o tom, že máte plnou podporu  strany TOP 09. Pro toto vyjádření bych měl větší pochopení (jako nutnost vyjádření podpory koaličnímu partnerovi v krizi), pokud by mu ale předcházelo Vaše státnické vyjádření k celé kauze, což se ale bohužel nekonalo.

Pan Boris Šťastný po svém nedávném zvolení předsedou pražské organizace ODS údajně prohlásil: „Musíme být hrdí, jednotní a slušní. A to jsme.“, čímž potvrdil, jak dramaticky nesprávně čte vnímání a očekávání své členské a voličské základny. Vážený pane premére, přijde mi, že ani Vy bohužel nevnímáte, na jaké dějinné křižovatce se vrcholná česká politická scéna právě nyní vyskytuje.

Každý politik má právo udělat chybu, ale kompromisy v morálním rozhodování jsou u politika neobhajitelné a takový politik by následně měl učinit jediné: podívat se urychleně na své jednání z nadhledu, uznat pochybení a udělat vše pro nápravu anebo zvážit svojí rezignaci.

Domnívám se, že Vaše rezignace by přinesla destabilizaci nejen ODS, české vládě, ale i České republice, prosím Vás tedy, nerezignujte. Prosím Vás konejte správná morální rozhodnutí.

Vaše poslední vyjádření ke kauze Drobil mojí důvěru ve Vás velmi otřásla a nalomila, nicméně stále Vám ve skrytu duše věřím. Je smutné vidět, jak rychle ztrácí podporu u občanů člověk, který deklaroval očistu největší pravicové demokratické strany, proto jsem sepsal tento dopis.

Prosím Vás, konejte jako státník. Držím Vám palce, abyste neztratil svojí tvář!

Děkuji, s pozdravem,

Martin Uhlíř

Follow @MartinUhlir

Martin Uhlir | Vytvořte si vlastní štítek